Cipis.wgz.cz

Kalendář

Statistika

Zakládání jistících bodů..

Vklíněnce a jejich použití jako postupového jištění

Jištění pomocí vklíněnců je učiněné kutilství. Ale kdo jej ovládá, má při horolezectví o starost méně. Ná úspěšnost zakládání vlíněnců má samozřejmě velký vliv vhodný tvar skalního reliéfu. Čím je skála členitější, plná různých spár, spárek, puklin, dutin, apod., tím je zakládání vklíněnců snazší. Jako u všeho jištění je nutno si uvědomit, že pevnost osazeného vklíněnce i závisí na pevnosti horniny. Dobře osazený vklíněnec v drolivé skále je na nic. Vklíněnce jsou ve svém principu to, co se ve fyzice nazývá jednoduché stroje. To znamená, že síla, kterou vklíněnce působí na skálu, je větší, než prvotní síla působící na samotný vklíněnec. V krajním případě dokáže zatížený vklíněnec pohnout až několika tunovým skalním blokem!

Pokud člověk leze cestu, která nemá fixní jištění (nýty, kruhy, skoby,...), a celou cestu si zajišťuje vklíněnci, není radno s nimi moc šetřit. Tím, že je vklíněnec do skalní pukliny jen vložen, a nijak utemován, je značně ohrožen tím, že bude pohybujícím se lanem vyhozen z pukliny ven. Jištění je tak ztraceno. Dopředu je jen těžké určit, který z použitých vklíněnců vypadne, ale čím víc se jich osadí, tím větší je pravděpodobnost, že aspoň některý vydrží. Proto má-li člověk možnost vklíněnec osadit, měl by tak udělat.

Rovněž lezeme-li neznámou cestu, tak nevíme, jaké přesně vklíněnece budeme cestou potřebovat (jaký typ, jaký tvar, jakou velikost, apod.). Proto je nutno mít širší spektrum vklíněnců, aby měl člověk na výběr, a mohl použít k zajištění ten nejoptimálnější.

Klasické vklíněnce

(Viz. obrázek [11] sady klasických vklíněnců). Též se používá název "stoppery", "rocky", na Moravě se místy používá výraz "čoky". Princip zakládání do skály je jednoduchý. Jde o to, najít ve skále puklinu, která je v jedné své části širší, než tělo vklíněnce, a v jiné své části užší, než tělo vklíněnce, přičemž se puklina musí zužovat ve směru případného zatížení pádem.

Je-li spára příliš široká a nemáme vklíněnec potřebné velikosti, je možnost provést složení dvou vklíněnců k sobě viz. obrázek [9]. Nutno ale, aby vklíněnce k sobě dobře pasovaly, a také aby skalní puklina byla dobře tvarovaná vůči vklíněncům. Jinak může být takovéto jištění dost labilní.

Někdy se stane, že skalní puklina je vodorovná, ale má několik ideálních zúžení do boku. V takovém případě je možné provést propojení dvou vklíněnců do protitahu - viz. obrázek č.108 [10]. Ovšem pozor (!), ramena smyček od vklíněnců nesmí svírat příliš tupý úhel. To by výrazně přispělo ke zvětšení celkové působící síly na vklíněnce při zatížení. Navíc při tomto propojení vklíněnců (obr.108) je vklíněnec vpravo zatěžován ještě nad to více, že na něj působí daleko větší síla, než na vklíněnec levý. (Smyčka od levého vklíněnce neprobíhá v přímce, působí na ní dvě síly různých směrů /tj. ke vklíněnci, a ke spadlému lezci/ a vektorovým součtem sil se výsledná zvětšená sílá přenáší na vklíněnec vpravo). Tento způsob propojení vklíněnců se smí dělat jen ve skalní puklině v pevné a kompaktní skále!

Abalaky

Abalaky (či jak se také říká tricamy, excentrické vklíněnce) je možné usadit i do skalních puklin s rovnoběžnými stranami, a to jak do horizontálních, tak i do vertikálních. Abalak funguje na principu rozpírajícího se klínu. Čím víc je zatěžován, tím víc se vzpřičuje a lépe drží. Ale u abalků pozor, při silném zatížení se dokáží ve skalní puklině pevně zaklesnout, a jejich vyndání je pak pracné. Rovněž není z tohoto důvodu dobré abalaky zakládat příliš hluboko do skalních puklin, kam až by člověk jen těžko dosáhl prsty rukou. Nemusely by jít vyndat ven.

Abalaky bývají opatřeny buď smyčkou z umělého vlákna, anebo oblíbenějšími ocelovými lanky, které i způsobují určité pružení, čímž se zlepšuje upevnění abalaků ve skalní puklině.

Hexentriky

Další typem vklíněnce je hexentrik, řečený "hex". Je možné jej uložit do skalní pukliny jako klasický vklíněnec, jak je tomu na obrázku vlevo dole.

Často se hex vyrábí jako nepravidelný šestiboký hranol. Díky tomuto nepravidélnému tvaru je možné hex umístit i do rovnoběžné pukliny. Puklina mu však musí "padnout na tělo" - viz.obrázek [12].

Aby se hex v rovnoběžné puklině kvalitně vzpřičoval, je dobré, aby smyčka v hexu byla z umělého vlákna. Někdy používané ocelové lanka vkliňovatelnost hexu spíše kazí. Hex je v současnoti na ústupu ze scény, a je nahrazován buď abalaky, anebo populárními friendy.

Friendy

Friendy (v anglosaské části světa je možné se setkat i s názvem SLCD) jsou mechanická vkliňovadla, to znamená, že se skládají z několika dílů vůči sobě pohyblivých. Zatažením za ovládací páčku se čelisti friendu zúží, poté se friend vloží do skalní pukliny, ovládací páčka se povolí, čelisti friendu se roztáhnou a vklíní se v puklině - viz.obrázek [13]. Přičemž poté čím více se tahá za nosnou radlici friendu - a tamtéž se i zapíná karabina postupového jištění - tak tím se čelisti friendu více roztahují. Vlastně čím více se friend zatíží, tím více drží.

Nutno (!) se však vyvarovat toho, aby se friend do pukliny narval v absolutně zúženém stavu a vklínil se tam tak. Pak je problém jej vytáhnou. Aby šel vytáhnout z pukliny ven, musí být zachována možnost jej pro manévr vyndání ještě trochu zúžit. Naproti tomu není možno založit friend do skalní pukliny jen volně (jako vklíněnec) nad zúžené místo ve skalní puklině. Čelisti friendu by se mohly prolomit nahoru! Friend zkrátka musí být do pukliny vložen v alespoň částečně zúžené poloze.

Výjimkou jsou zvláštní typy friendů, jenž mají skrze obloukovité otvory v jednotlivých dílech čelistí vedeny kovové tyčky, které slouží jako zarážka bránící prolomení čelistí nahoru. Tyto friendy se mohou použít i jako obyčejné vklíněnce, dají se umístit nad zúžení skalní pukliny, kterou neprojdou.

Pozor! Některé friendy mají vnitřní radlici z pevného kusu kovu, tedy neohebnou. Pokud se takový to friend zakládá do vodorovné skalní pukliny, nesmí ona radlice být nastavena na hranu té pukliny. Hrozí, že při zatížení pádem se radlice zlomí. Friend se do vodorovné skalní pukliny musí zasunout celý, a ven z pukliny přes její hranu se vede smyčka připojená na friend - viz.obrázek [14]. Pokud se celý friend s pevnou radlicí do vodorovné skalní pukliny nevejde, je ještě šance řešit problém tak, že ze do otvoru v radlici friendu co nejblíže k hlavě friendu naváže smyčka, a ta se vyvede ven z pukliny přes její hrahu. Radlice tak zůstane trčet ven z pukliny sama, sice položená přes hranu pukliny, ale "odstavená" mimo případné zatížení - viz. obrázek [14b].

Je-li však radlice friendu z ohebného ocelového lanka, je její položení přes vodorovnou hranu možné - viz.obrázek [15].

Friend se ve skalní puklině nesmí nijak kroutit, čelisti friendu nesmí být v takové poloze, kdy by hrozilo jejich nerovnoměrné zatěžování - viz.obrázek [16].

Do svislé sklaní pukliny se friend nesmí založit vodorovně - viz.obrázek [17]. (Takto by totiž friend držel jen sílu, která by působila kolmo od povrchu skálu - tedy jakoby chtěl spadlý lezec odletět jak pták...J ). Ve skutečnosti však lezec padá svisle dolů, a tudíž se friend musí nastavit svisle nebo alespoň šikmo okem pro cvakání karabin dolů tak, aby podélná osa friendu byla alespoň co nejvíce totožná se směrem případného zatížení.

* * *

Vklíněnce všeho druhu je samozřejmě možno vzájemně spojovat do rozličných soustav, umožňují-li to jejich tvary. Je-li vklíněnec uložen ve skále labilně (a je ohrožen vypadnutím od pohybů lana), je možno jeho stabilitu zvýšit protitahem za jiný vklíněnec. Dělá se to tak, že oba vklíněnce spojí gumovým provázkem (např. obyčejný "gumicuk", co se s ním upevňují zavazdla na autě, dlouhý tak 30 cm s oky na koncích), a karabina postupového jištění se zapne do horního vklíněnce, který je orientován na zatížení směrem dolů - viz.obrázek [18].

Na vytahování vklíněnců a friendů ze skalních puklin je dobré být vybaven "šťáradlem" na vklíněnce - viz. obrázek [19]. Jedná se o lehkou kovovou tyčku s háčkem na jednom konci, kterou můžeme vklíněnec páčit, tahat, bodat do něj, apod. Velmi to usnadní práci.

Zvláštní skupinou vklíněnců jsou takzvané cooperheady. Jejich tělo vklíněnce je tvořeno měkkým kovem, z něhož je vyvedeno oko z tenkého ocelového lanka. Při zakládání jištění se tělo vklíněnce do pukliny nevkládá, ale zatlouká kladivem, čímž se tělo vklíněnce zdeformuje a přizpůsobí tvaru skalní pukliny. Jistí se tak především v mikro-puklinách. Tento způsob jištění ale není šetrný k přírodě. Vklíněnec už nejde ze skály vyndat, a časem podlehne korozi.