Cipis.wgz.cz

Kalendář

Statistika

Smyčky

Pomocí smyček můžeme budovat postupové jištění na:

  • skalních hrotech (tzv. obvodová smyčka)

  • vkládáním uzlu na smyčce do skalních puklin (tzv.spárová smyčka)

  • provazováním skalních hodin

Na obtočení skalního hrotu je nejlépe použít popruhové smyčky, a to šité švem. Pokud je smyčka tvořená spojením pomocí uzlu, měla by být na skalní hrot usazena tak, aby se uzel vůbec nebo jen minimálně dotýkal povrchu skály. Jinak hrozí, že při případném střídavém zatěžování a odlehčování smyčky se uzel třením o skálu rozváže.

Zde je obrázek [20] postupového jištění tvořeného popruhovou smyčkou na hrotu.

Smyčky kulatého průřezu nejsou tak vhodné, neboť pro svůj tvar mají schopnost valivého pohybu, a hrozí u nich, že se z hrotu snadno sesmeknou. Pokud i popruhová smyčka na hrotu špatně drží a je ohrožena sesmeknutím pohybujícím se lanem (pohyby lana způsobuje lezec svým lezením), dá se stabilita smyčky na hrotu vylepšit zatížením - viz.obrázek [21].

Vkládání uzlu na smyčce do skalní pukliny je v trochu podobné zakládání vklíněnců. Princip je totožný: najít ve skále puklinu, která je v jedné své části širší, než uzel smyčky, a v jiné své části užší, než uzel smyčky, přičemž se puklina musí zužovat ve směru případného zatížení pádem - viz.obrázek [22]. Uzel na smyčce by se měl do skalní pukliny vkládat v mírně povoleném stavu, až teprve po založení jej tahem za oko smyčku utáhnout. Uzel se tak lépe přizbůsobí tvaru skalní pukliny. Koncové cancoury trčící z uzlu musí být dostatečně dlouhé, jednak aby se nerozvázal uzel, a dále to pak usnadní druholezci vyjmutí uzlu ven ze skály.

Pozor! Uzel smyčky není tvrdý, nelze s ním zacházet úplně jak s vklíněncem. Uzel je relativně měkký a tvárný, při zatížení se může tlakem na skálu zúžit a vysmeknout se ven ze skalní pukliny. Proto má-li být jištění uzlem na smyčce co platné, musí být zúžení skalní pukliny výrazně větší, než objem uzlu - viz.obrázek [23].

Při vkládání uzlu smyčky do skalní pukliny se používají jak smyčky kulatého průřezu, tak i popruhy.

Skalní hodiny je nejlépe provazovat popruhem, ale ne vždy je to možné. Pokud dutina za sloupkem hodin je příliš malá, musí se smyčka otvorem dost pracně prošťournout, a to s ohebným popruhem moc nejde. Tehdy se často musí použít smyčka kulatého průřezu, která je méně ohebnější.

O skalních hodinách si nemá cenu dělat iluze, jejich pevnost odpovídá jejich velikosti a druhu horniny, ze které jsou. V žule vzácně se vyskytující hodiny jsou pevné, i když jsou menší. Rovněž hodiny ve vápenci jsou relativně pevné. Ovšem na pískovci, kde se hodiny vyskytují nejvíce a jsou častým postupovým jištěním, se o účinné pevnosti dá hovořit až když je sloupek hodin tlustší jak 10 cm. Tenčí pískovcové hodiny jsou už pofiderní, a svou případnou destrukcí představují spíše "přírodní tlumič" pádové síly.

Skalní hodiny se provazují buď "jednopramenně" (možné jen u smyček spojených uzlem; smyčka se rozváže na jeden pramen, prostrčí se hodinami, a pak se opět spojí uzlem), anebo "na dvojato" (už do okruhu spojená smyčka se provlékne hodinami a do obou konců smyčky se cvakne karabina). Pozor (!) - nikdy se nesmí sloupek hodin ovázat prusíkovací /liščí/ smyčkou. Tato smyčka má tendenci se stahovat do nejužšího místa, tedy tam, kde jsou skalní hodiny nejslabší (viz.obr.83 - vlevo správně, vpravo špatně).