Cipis.wgz.cz

Kalendář

Statistika

Skoby

Skalní skoby jsou kovové čepele s oky pro cvakání karabiny, zatloukají se kladivem do tenkých skalních puklin. Podle zvyků v té které oblasti se buď nechávají trvale osazené ve skále, anebo je druholezec ze skály opět kladivem vytluče ven, a na štandu je převezme prvolezec k dalšímu použití.

Skoby se rozdělují podle několika kritérií.

Jednak podle druhu materiálu ze kterého jsou vyrobeny. Rozeznávají se dva druhy:

  • skoby tvrdé

  • skoby měkké

Tvrdé skoby se vyrábějí z tvrdých, kalených ocelí. Mají výhodu, že déle vydrží, neopotřebovávají se tolik. Naproti tomu jejich nevýhodou je fakt, že skalní puklina jim musí "padnout na tělo". Naproti tomu měkké skoby se tvaru skalní pukliny přizpůsobí, čepel skoby se při zatloukání do skalní pukliny zohýbá podle tvaru pukliny. Ovšem to měkkou skobu částečně poškodí, a její opakované zatlučení už může být problematické.

O měkkých skobách se dá říci, že ustupují ze scény a už se příliš nepoužívají. Právě měkké skoby byly často ponechávány ve skále, protože byly zohýbány ke tvaru dané pukliny ve skále. Dnes se už ale pro trvale osazené jištění dává přednost vrtaným skobám, jako jsou nýty (borháky).

Dalším rozdělením skob je podle tvaru. Rozeznávají se skoby:

  • horizontální

  • vertikální

  • zvláštní typy (rurp, bong, diagonální, profilovaná,…)

Zde je obrázek [24] rozdílu mezi vertikální a horizontální skobou - a) vertikální skoba b) horizontální skoba.

Vertikální skoby jsou dnes už také na ústupu ze scény, neboť i do svislých puklin se používají tvrdé horizontální skoby. Co se dosáhlo při výrobě výraznější kvality v pevnosti tvrdých skob, začalo být výhodné osazovat do svislých puklin horizontální skoby, protože při jejich zatížení za oko, jenž je v této poloze excentricky položené vůči podélné ose čepele, se čepel skoby vzpřičuje do boku a lépe tak drží ve skalní puklině. - Zde je obrázek [25] horizontální skoby ve svislé puklině.

Zvláštním typem vertikální skoby je tzv. jedničková skoba (název odráží podobnost tvaru skoby cifře "1"). Je konstruována tak, aby se oko skoby ve své dolní části opřelo o povrch skály, čímž se zlepší celková stabilita skoby při zatížení.

Zvláštní typy skob

Rurp. Někdy se těmto skobám ve slangu říká "žiletky". Jedná se o velmi tenké skoby určené do mikro-trhlinek, často se zatloukají jen do hloubi několika milimetrů. Nepředstavují příliš pevné jištění. Používají se především při technickém lezení, kdy se do nich jen opatrně odsedává, či stoupá do nich zavěšených žebříčků či smyček.

Bong. Je to vlastně jen tlustá čepel, v níž jsou vyvrtány otvory v řadě za sebou. Bong se zatluče do skalní pukliny kam až to jde, a karabina postupového jištění se cvakne do toho otvoru, který je nejblíže k povrchu skály. Tudíž na nedotlučený bong, který třeba z půlky ještě trčí ze skály, se nemusí vázat smyčka, aby se zkrátila případná páka (o tom problému více v textu níže). Ať se zkrátka zatluče jakkoliv hluboko, vždy bude nějaké z jeho ok blízko u skály.

Diagonální skoba. Její oko je položeno diagonálně (úhlopříčně) vůči rovině její čepele. Ať se zatluče do vodorovné či svislé spáry, vždy se bude skoba při zatížení ve skalní puklině vzpřičovat do boku, čímž lépe drží.

Profilovaná skoba. Čepel skoby je tvarovaná do určitého profilu (nejčastěji do tvaru písmen U, V, Z). Používá se do širších skalních puklin. V současnosti je však už částečně nahrazují malé vklíněnce.

Jedničková skoba. Název odráží podobnost tvaru skoby cifře "1". Je konstruována tak, aby se oko skoby ve své dolní části opřelo o povrch skály, čímž se zlepší celková stabilita skoby při zatížení. Jejím konstruktérem je J.Šádek, významný československý horolezec 50.let, později z komunistické říše emigroval na Západ. (Obsáhlý článek o jedničkové skobě byl uveřejněn v časopise Turistika-horolezectví, ročník 4, číslo 2.-.3, rok 1952, autor J.Mazáček; přetisk tohoto článku pak v časopise Montana, ročník 1997, číslo 4., str.27).

Zatloukání skob

Čím větší je po zatlučení skoby do skalní pukliny styčná plocha čepele skoby se skálou, tím lépe skoba drží. Problémem je, že člověk jaksi na čepel zaraženou ve skále nevidí. Jak tedy zjistit, jak skoba ve skále drží? Jedinou praktickou pomůckou je poslouchat zvuk, který skoba vydává při zatloukání kladivem. Je-li zvuk při zatloukání skoby zvonivý, ve vysoké tónině (takové "diňňňňk…"), je to dobré, puklina ve skále se zužuje, a čepel skoby je v kontaktu se skálou - viz. obr.100a. Naopak ozývá-li se tupý, dutý zvuk (takové "tlk…, tlk…"), je to špatné, puklina ve skále se rozšiřuje a čepel skoby není v kontaktu se skálou - viz. obr.100b -, případně je skála v místě zatloukání nekompaktní, tedy je lámavá, rozpukaná, nesourodá, prostě hrůzná "šotolina". Rozhodně se zde nejistit!

Někdy se stane, že skoba sice dobře drží, ale celá čepel nejde do skalní pukliny zatlouci. Rozhodně se nesmí taková skoba cvaknout normálně do oka, neboť by ven trčící část skoby působila větší pákou. Při zatížení by se skoba mohla snadno vytrhnout ven ze skály. Situace se musí řešit tak, že se na čepel skoby co nejtěsněji ke skále prusíkovým uzlem naváže nejlépe popruhová smyčka (s dostatečnou nosností!), a teprve do ní se cvakne karabina postupového jištění - viz obrázek č.100c.

Zde je obrázek [26] - obr.č.100 a - c.

Je-li skalní puklina pro jednu skobu příliš široká, je samozřejmě možné skoby k sobě skládat tak, aby společně vyplnily celou šířku skalní pukliny - viz. obrázek [27].

Vytloukání skob

Je dobré být vybaven nějakým tenkým a relativně pevným, odolným provázkem s navázaným okem na jednom konci. Po vyjmutí karabiny ze skoby provázek pomocí prusíkovacího uzlu přivázat k oku skoby, a druhý konec provázku si připevnit k úvazu. Údery kladivem při vytloukání je nutno vést střídavě z boků, skobu ze skalní puliny jakoby "vykývat". Až se skoba dostatečně uvolní, dá se pomocí háčku šťáradla na vklíněnce za skobu trhat ven kolmo od skály, případně horolezecká kladiva mají na zobáku zespodu takový "zub, háček" pro snadné vytahování skob. Dokonce kladivo Troll od firmy Grivel má v duté rukojeti zabudován ocelový drát s výrazným háčkem, který slouží právě k vytahování skob. Zmíněný tenký provázek zabezpečuje, že nám skoba po prudkém vytažení nespadne dolů. K provázku nutno ještě dodat, že zásahy kladiva značně trpí, jeho životnost není dlouhá, vydrží tak jednu túru.

Autor:Tomáš Kublak.

Upozornění: Přes veškerou snahu o správnost jsou všechny údaje na této stránce bez záruky, autor nenese odpovědnost za škody a újmy způsobené používáním této stránky.