Cipis.wgz.cz

Kalendář

Statistika

Budování jistícího řetězce..

Je-li řetězec postupových jištění rozmístěn od lana střídavě jednou vpravo, podruhé vlevo, musí se k cvaknutí lana do postupového jištění použít dlouhé expresky, případně smyčky s karabinami. Cílem je dosáhnout co nejpřímějšího vedení lana (viz.č.85). Jakmile je totiž lano vedeno "cik-cak" od jednoho postupového jištění ke druhému, tak jednak vzrůstá tření lana o tato jištění (prvolezec ztěžka za sebou lano táhne), za druhé hrozí nebezpečí, že silnější tah lana způsobí vypadnutí vklíněnců, pokud byly použity, neboť tah bude na vklíněnce působit nevhodným směrem.

Je-li postupové jištění umístěno pod převisem, je dobré jej s lanem propojit delší expreskou. Krátká expreska lano pod převisem příliš tlačí na hranu převisu, a tím se zvětšuje tření mezi lanem a skálou. Postup se tak pro lezce stává namáhavým. Naopak dlouhá expreska lano z pod převisu odkloní, a lano je tak volně vedené a na skálu není nijak tlačeno - viz.obrázek [3]. (Avšak pozor - použitím delší expresky se trochu prodlouží možná délka pádu!)

Karabiny s pojistkami v postupovém jištění

Jak bylo výše uvedeno, jsou karabiny postupového jištění v určitých situacích ohroženy tím, že se z nich lano - při souhře nešťastných náhod - může vycvaknout ven. Není tedy o věci do řady postupových jištění občas vložit karabinu s pojistkou zámku. (S tím má řada lidí jakési "citové" problémy, prostě se stydí, protože toto v barevných katolozích a časopisech není, a tudíž to není "módní". Takový přístup je vskutku směšný...) Z racionálních výtek proti karabinám s pojistkou je nejpádnější ta, že cvakání takové karabiny je pracné a titěrné, a ve svém důsledku může být příčinou pádu. To je jistě pravda. Když už jsme na spadnutí a potřebujeme hbitě cvaknou jištění, je lepší zvolit karabinu bez pojistky. Ale nic nám nebrání v klidných místech cesty umísťovat po určitých intervalech, např. každé čtvrté postupové jištění, karabiny s pojistkami. Samozřejmě že velký vliv hraje konkrétní terén, jeho reliéf, a vůbec charakter konkrétní výstupové trasy. Karabiny s pojistkami je dobré zvláště dávat do míst, kde jištění oblézáme např. zprava doleva těsně tělem, dochází k tření mezi tělem lezce a expreskou, nebo kde se mění směr vedení lana (na začátku a konci traverzu), kde je karabina v kontaktu s nerovným skalním povrchem, apod - viz.obrázek [4] s jednoduchým modelovým příkladem. Je tedy praktické mít v sadě např. osmi expresek tak dvě až tři opatřené karabinami s pojistkami zámku.

Postupové jištění v traverzu

Tím, jak se většinou leze ve spádnici, jsou lidé navyklí, že druholezci nehrozí nebezpečí pádu (vždyť si nanejvýš odsedne, že...). Omyl. Nebezpečí číhá v traverzech. Pokud druholezec v obtížném traverzu bez postupového jištění odpadne, hrozí mu zhoupnutí se do prostoru - "kyvadlo". Toto kyvadlo jej však může nahodit na nějakou protilehlou skálu, a neštěstí je hotovo. Proto je nutno traverzy průběžně zajišťovat, a to i v snadných úsecích.

Příklad (obr.84): Prvolezec leze v traverzu, před obtížným místem si dá postupové jištění, přeleze ono obtížné místo a v následujícím lehkém úseku se už nezajistí, vždyť je to lehké, a doleze až na další štand. Nyní do cesty vyrazí druholezec. Doleze k jištění před obtížným místem, zruší jej (vycvakne z něj lano, neb leze dál) a ouvej! Nyní musí nalézt do obtížného místa, a jištění už žádné, a jen vyhlídka na kyvadlo a rozplácnutí se na případných protilehlých skalních výčnělcích.

Ostrá skalní hrana

Pokud je lano vedeno přes ostrou skalní hranu (přes kterou by se v případě pádu lano přehnulo a bylo v tomto stavu zatíženo), tak je nutno co nejdříve nad onou ostrou hranou založit postupové jištění. Lano se pak ohne v karabině postupového jištění, a k ohybu na hraně už nedojde - viz.obrázek [5], kde je použito jednoduché a dvojité (dvojče) lano, a obrázek [7], kde je použito poloviční lano.

Při lezení s polovičním lanem (s "půlkami"): Pokud se při volném lezení jistíme polovičním lanem tak, že každý pramen lana cvakáme samotný do karabiny postupového jištění, je při ponechání dlouhých úseků mezi postupovými jištěními (k čemuž jsme svedeni zvláště v lehčích terénech, a kde se ke vší smůle většinou vyskytují různé lávky, police, hroty, na jejichž tvarech se hojně vyskytují ostré skalní hrany) nutno dávat pozor na vedení lana v terénu. Nenechat se ukolébat pocitem klidu, že máme dvoupramenné lano a nic se nemůže stát. Může dojít k rafinované nehodě:

Příklad: Prvolezec spadne, a jako první zachytí jeho pád nejvýše zbudované postupové jištění prvního pramene lana, ale k nejvýše zbudovanému postupovému jištění druhého pramene ještě ”nedoletí”. Bude-li první pramen veden někde přes ostrou skalní hranu, samotný nevydrží a přesekne se. Pád se obnoví, ale na jeho opětném zachycení se bude už podílet jen samotný druhý pramen lana. Narazí-li i ten na ostrou skalní hranu, také se přesekne. Pád lezce pak skončí až na zemi.

(Zde je obrázek [6] této možné kuriózní nehody.)

Aby se toto nebezpečí odstranilo, je dobré (při volném lezení s "půlkou") umísťovat všechny dvojice postupových jištění, které se nacházejí nad hranou, co možná nevíce do stejné horizontální úrovně.

Onoho umístění obou postupových jištění do stejné horizontální úrovně jde jen těžko docílit přesně, a tak vždy jeden pramen bude pád chytat víc, než druhý, ale budou-li jistící body alespoň na přibližně stejné horizontální úrovni, druhý pramen lana tak bude v případě přeseknutí či částečného poškození prvního vystaven již jen jakému si ”razantnějšímu” odsednutí nebo jen drobně nepatrnému pádu. Zde je obrázek [8] - modré lano bude víc namáháno, červené už jen minimálně.